Po staletí hledali umělci formy pro ztvárnění představ, které jim múzy přinášely. Jedním z takovýchto umělců, který se toulá říší fantazie prostřednictvím stavebnic Lega, je Miloš Křeček, vlastník jedné z největších soukromých sbírek Lega na světě a také autor většiny exponátů, které v Muzeích Lega a jeho expozicích naleznete. Osudovým se mu stal vánoční dárek v pěti letech. Jako svatební dar si s nastávající ženou věnovali navzájem raritní kousek Lega, na dovolenou jeli do Dánska na bleší trhy hledat vzácné kousky skryté v hromadách harampádí. Dnes vlastní jednu z největších sbírek Lega na světě, kterou rozdělil do pěti muzeí v České republice. Muzea Lega najdete v Praze, Kutné Hoře, Poděbradech, Špindlerově Mlýně a Jeseníku.

Jaké to bylo držet v ruce vysněnou stavebnici?

Nádherné! Dodnes si pamatuji pocit naprostého štěstí. Ten obraz si budu připomínat snad navěky – držel jsem v ruce stavebnice Lega číslo 20 a nemohl uvěřit, že mi Ježíšek přání doopravdy splnil. Tehdy to byla velká vzácnost velmi obtížně sehnatelná. A určila i částečně vaši budoucnost… Kdy padlo rozhodnutí o založení Muzea Lega a proč? Samotné a rychlé rozhodnutí padlo před jedenácti lety. Posbíral jsem už tolik krabic Lega, že jsme je neměli kam dát. Byly všude včetně garáže i chalupy. Pomalu jsem se už bál domů přinést další kousek  . Osud tomu chtěl a naskytla se příležitost pronájmu skvělých prostor na Národní třídě v samém centru Prahy. Musel jsem rychle jednat, pokud jsem je chtěl využít pro moji sbírku Lega. Když se dnes ve vzpomínkách k tomuto okamžiku vracím, uvědomuji si, kolik nedůvěřivých reakcí moje rozhodnutí tehdy vyvolalo a čas od času stále vzbuzuje.

Muzeum Lega má několik poboček, proč zrovna v Kutné Hoře, Špindlerově Mlýně, Jeseníku a Poděbradech?

Jakým způsobem jste je vybíral? Já sbírám pořád a stále dál. Další rozvoj je tedy nezbytný. Ke každému z měst, kde najdete části mé sbírky, mám osobní vztah. Kutnou Horu znám už od dětství, trávil jsem zde s bratrem každé letní prázdniny, jezdili jsme sem k prarodičům i během roku. Špindlerův Mlýn byla jasná volba, která má také kořeny v minulosti. Tátův kamarád tady vlastnil boudu a já závodně lyžoval. Pořád jsem se sem vracel a nakonec tady pořídil i bydlení. To jsem postupně zaplňovat stavebnicemi stejně jako náš domov a nebylo zbytí a já musel najít místo pro další expozici. Na jaře se mi podařilo získat zde další prostor a tak v červnu znovu otevřeme pobočku ve Špindlerově Mlýně třikrát větší, než byla původně. Je zde umístěn i kousek New Yorku, který mám rád. Návštěvníci uvidí Sochu Svobody z 30 000 kostiček, Empire State Building, Rockefeller Centre, atd. O Poděbradech rozhodlo v podstatě mé náhodné rozpoložení. Byli jsme tehdy na výletě, na náměstí si koupili skvělou zmrzlinu, v ten okamžik mi blesklo hlavou: „Tady je tak krásně a je mi tak dobře, zkusím to a otevřu další Muzeum Lega“. Dnes patří k těm návštěvníky nejoblíbenějším. A proč Jeseník? Zase hory… a také místo, kam jezdím rád relaxovat do lázní.

Dá se říct, že každé z nich je zaměřené na trochu něco jiného?

V podstatě ano. Sbírám vše, co Lego vyrobí, a do Prahy se už nic nevejde. Zaplňuji tedy postupně další muzea. Všechny sety už mám ve sbírce a dokupuji nové anebo raritní či staré, kterých už mnoho není a často stojí závratné částky. Každé město má v expozici i něco, co je pro něj charakteristické. To znamená, že v Praze jsou například modely Staroměstského náměstí, Karlova mostu či Národního muzea, v Kutné Hoře Chrám svaté Barbory a Kostnice, v Jeseníku lázeňský dům Priessnitz, ve Špindlerově Mlýně celé náměstí a Bílý most přes Labe, v Poděbradech Jiřího náměstí s jezdeckou sochou Jiřího z Poděbrad. Ve všech jsou hrací koutky pro rodiny s dětmi plné kostiček, her a různých dalších aktivit, které pravidelně obměňujeme.

Na jaký exponát jste nejvíc pyšný?

To je těžká otázka. Každý týden mám jiného favorita, většinou toho, jehož právě skládám. Kdybych si opravdu měl vybrat, pak by to byl originální set Sochy Svobody z roku 2000, který jsem si od původního majitele kupoval přímo na trajektu jedoucím kolem této impozantní kamenné dámy v New Yorku. Zároveň je také nejdražším v době pořízení. Tehdy jsem platil 1000 USD, dnes je její hodnota mnohonásobně větší, jako tomu je u většiny mých exponátů. V pražské pobočce pak máte její kopii, jež jsem dával dohromady přes 400 hodin z 30 000 kostiček, váží téměř 200 kg a vysoká je 2,5 metru. Dnešní hodnota je přibližně půl milionu korun.

O jakém kousku Lega sníte?

Těch je víc, ale vzhledem k jejich ceně zatím vítězí zdravý rozum. Rád bych třeba minifigurku Mr. Gold, malého zlatého panáčka, jehož pořizovací cena v roce 2013 byla 79,-Kč a nyní (protože jich bylo vyrobeno jenom 5000 kusů) se cena pohybuje kolem 100 000,- Kč.

Skládáte sám všechny exponáty?

Z 99% ano, ale musím přiznat, že mi pomáhají všechny moje čtyři děti. Nejvíce asi v tuto chvíli ten nejmladší, sedmiletý. Moje žena říká, kdo si hraje, nezlobí. A má pravdu. Za poslední dekádu bylo vydáno zhruba 5000 setů a do našich muzeí jsme pořídili a poskládali 4950.

Co vám roste pod rukama nyní?

Expozice Muzea ve Špindlerově Mlýně, konkrétně v době rozhovoru Batman a jeho auto.

Máte představu jakou má vaše sbírka hodnotu?

Dostal jsem nabídku přesahující 20 milionů korun.

Který z vašich muzejních kousků se vám nejlépe zhodnotil?

Stavebnice Falcon Star Wars – ten první set, protože existuje už novější, jejíž hodnota je už hodně přes 100 000 Kč. Máme ji v Praze i Špindlerově Mlýně. Dvakrát proto, že než jsem ji tehdy stihl dát dohromady, udělal to můj syn, a tak jsem si ještě pořídil jednu pro sebe. Pro legofajnšmekry ji máme  i ke koupi v našem obchodě.

A čím to je?

V té době to byl myslím největší set Lega. Nikdo nepředpokládal, ani ti největší odborníci z Lega, že  o něj bude takový zájem. Vyrobili jich určité množství a tím pádem stoupá na ceně.

Údajně jsou peníze uložené do Lega tou nejlepší investicí, lepší než koupě nemovitosti nebo zlata… Zorientovat se ve světě Lega nějakou chvilku trvá. Je to však nesmírně zábavná a poučná činnost. Lego má svá regionální specifika – určité stavebnice jsou vyrobené pouze pro konkrétní kontinenty: pro Asii, Ameriku, Austrálii. A jak už jsem zmiňoval, firma Lego každý rok obdarovává zaměstnance stavebnicemi, které v běžných obchodech nenajdete. Dnešní doba onlinová sběratelům a prodávajícím vše nesmírně zjednodušuje. Díky tomuto virtuálnímu světu legomaniaků jsem se stal poměrně známým. Spousta nadšenců mne kontaktuje, někteří dokonce pošlou set zdarma, aby se dostal do mé muzejní sbírky a také jako ocenění toho, co dělám. Ale zpět ke zhodnocení. Našimi klienty i jsou ti, kteří berou Lego jako zhodnocení peněz. Na základě rozpočtu a zadaných preferencí, jim vyberu stavebnice  s vysokým potenciálem zhodnocení už během 2 – 3 let. Je však důležité zmínit, že zakoupené sety Lega se nesmí otevřít. Největší cenu si uchovají pouze v případě, pokud je nerozbalíte. V mém případě to jde většinou obráceně. Lego seženu, rozbalím, postavím a raduji se z nového modelu. Tím však set hodnotu ztrácí a stává se hračkou… Ale není to pravidlo. Vlastním i sestavené modely, které nemá nikdo jiný na světě anebo jen málokdo.

Jaké jsou další plány?

Uvidíme podle fungování světové i české ekonomiky, ale pokud bude dostatek financí a času, otevřeme další pobočku Muzea Lega.

Stavebnice s příběhem Každá má svůj příběh, většina modelů posledních let velmi prozaický. Jsou však takové, o nichž stojí za to vyprávět…

Svatební dar Když si Miloš Křeček bral za ženu Lenku, bylo mu jasné, že v ní našel parťáka a nekonečný oceán pochopení pro jeho nadšení a vášeň pro Lego. Navzájem si dali svatební dar sdílené vášně. Raritní (a kompletní!) stavebnici Lega, kterou měla její majitelka po mamince na půdě. Ta jako mladá dívka hlídala děti v Anglii, kam se dostala během druhé světové války. Když se musela začátkem 60. let vrátit zpět do Čech, daly jí děti na památku to, čeho si nejvíc považovaly. Krabici Lega z roku 1961. Spolu už se nikdy znovu nesetkali. Tady tenkrát Lego málokdo znal, byl to doslova poklad, a tak s ním také zacházeli. Pečlivě zabalili a uchovali na půdě, aby nedošlo náhodou k úhoně. Záhadou zůstane důvod, proč se musela paní vrátit do komunistického Československa…

Kam na dovolenou. Do Dánska! Na blešák! Ano! Jedině tam měli manželé Křečkovi šanci najít hotové Lego poklady. První dny místo aby poznávali proslulé památky a galerie, vyráželi brzy ráno na bleší trhy, kde se nořili do hromad harampádí a hledali zaprášené zapadlé krabičky starého Lega. Na jednom z nich si všiml jejich zápalu milovník Lega a vlastník malého obchůdku, v němž si pořídili doslova poklad! 20 krabiček opravdu archivního lega, které jsou rozmístěny ve všech Muzeích Lega.

Majitelův miláček

Originální set Sochy Svobody z roku 2000, který si od původního majitele jel koupit do New Yorku. Obchod učinili symbolicky na výletní lodi jedoucí kolem Sochy Svobody. Tato stavebnice je zároveň nejdražším modelem celé sbírky v době pořízení. Tehdy stála 1000 USD, dnes je její hodnota mnohonásobně větší.

Sbírka Miloše Křečka je největší soukromou sbírkou Lega v České republice se 6 751 různými originálními sety, což dokládá i certifikát o vytvoření českého rekordu, a pravděpodobně i největší na světě, pokud porovnáme s údaji z Guinessovy knihy rekordů. Zde je poslední údaj z roku 2017 o Franku Smoesovi z australského Melbourne. Jeho kolekce čítá 3 837 originálních.

www.muzeumlega.cz