Česká republika má juniorskou mistryni Evropy do 17 let ve třídě Laser Radial. Závod se jel od v červenci v Athénách. Na nejvyšším stupínku juniorského mistrovství Evropy třídy Laser Radial do 17 let stála sympatická dívka zahalená do české vlajky. „Kdo je to?“ divili se všichni čeští jachtaři.

Alessia se narodila a žije v Itálii v Malcesine u Lago di Garda. Od sedmi let závodila na Optimistu, ve 14 letech přešla na Laser 4.7. V roce 2018 zajela Alessia 3. místo na ME třídy Laser 4.7 v Řecku v kategorii do 16 let (15. místo celkově) a 5. místo na MS třídy Laser 4.7 v Polsku v kategorii do 16 let (18. místo celkově) a 3. místo ve třídě Laser 4.7 na Kieler Woche.

Letos k tomu přidala vítězství na květnovém mistrovství Evropy Laserů 4.7 v Hyeres. Od letoška závodí také na olympijském Laseru Radial. Studuje na Střední umělecké škole v Roveretu. Protože její maminka je Češka, rozhodla se závodit za Českou republiku a vstoupila do Yacht Clubu CERE. Když byla nyní v Česku vyřizovat všechny formality, naskytla se vhodná příležitost k rozhovoru.

Proč ses rozhodla závodit za Českou republiku a nezůstala v italském dresu?

Právě protože mám maminku Češku, měla jsem možnost nyní si vybrat, kterou zemi budu nadále reprezentovat. Začali jsme vyřizovat vše potřebné a stihli jsme to přesně před začátkem evropského šampionátu v Athénách. V Itálii je velká konkurence, ale v podstatě mi to nic neulehčuje. Když chci na světových závodech uspět, musím porazit úplně všechny i všechny Italky.

Předpokládám, že trénovat budeš stále v Itálii…

Ano, trénuji v Torbole, mým trenérem je Fabrizio Lazzerini. Máme asi dvacetičlennou tréninkovou skupinu.

A nebude jim vadit, že závodíš za jinou zemi?

Nebude, naopak některé holky jsou radši, protože už pro ně nejsem konkurence při národních kvalifikacích. Prezident klubu to také přijal dobře, u nás v klubu trénuje hodně cizinců, například i slavný Brazilec Robert Scheidt. Fabrizio i já budeme rádi, když i čeští laseristé a laseristky k nám přijedou, třeba když budou mít prázdniny. A budeme trénovat všichni společně.

Jak probíhal závod v Athénách?

Od prvního dne jsem se pohybovala kolem desátého místa celkově a byla jsem první v kategorii do 17 let. Ale předposlední den jsem klesla na druhé místo. Byla jsem z toho trochu nervózní a zklamaná. Naštěstí se mi poslední den vydařil a vyhrála jsem. Byly to mé první velké závody na Radialu, takže jsem vůbec předtím nevěděla, jak to zvládnu. Byl to těžký závod, bylo velké vedro, na vodě jsme byli i devět hodin za den, jednou jsme startovali až v osm hodin večer, do přístavu jsme se vraceli za tmy. Takže mám z výsledku velkou radost.

Co tě ještě v této sezoně čeká?

Nejdříve je to mistrovství Itálie v Calabrii a pak se chystám v říjnu do Splitu na mistrovství světa juniorů do 21 let. To je oboje na Radialu. Ještě zvažujeme nějaký závod na Laseru 4.7, protože příští rok je mistrovství světa této třídy doma na Gardě v Arcu, a na něm účast také zvažujeme.

Plánuješ nějaké závody v Čechách?

Nevím, uvidíme. Když budu mít někdy čas… I na lokálních závodech v Itálii startuje 300 lodí, tady je to podstatně méně.

Jak si s jachtingem začala?

Moji rodiče nejsou jachtaři. Po náboru ve škole jsem se rozhodla přihlásit do klubu v Malcesine, jachting se mi líbil. Závodila jsem na Optimistu a celkem se mi dařilo, ale pak jsem se jen těsně o jeden bod nedostala na mistrovství Evropy, tak jsem s jachtingem skončila. Byla jsem doma tři měsíce, ale strašně jsem se nudila, a tak jsem přešla do klubu do Torbole a začala jezdit na Laseru 4.7 a trénovat s Fabriziem a dostala se i na mistrovství Evropy i světa.

Máš ještě jiné koníčky kromě jachtingu?

Kromě jachtingu a školy už nic jiného nestihnu. Dřív jsem závodila také na snowboardu, ale pak zvítězil jachting.

Kolik dnů v roce trávíš na vodě?

Prakticky každý den celý rok i v zimě. I na Vánoce máme volno jen do 26. prosince. 27. už odjíždíme k moři trénovat na celé prázdniny, protože na Gardě je v té době strašná zima. Ve všední dny vstávám v šest, protože mi jede autobus do školy, ve dvě odpoledne už jsem v Torbole na tréninku, domů přijdu v šest nebo v sedm. Když nejezdíme na vodě, tak jdu do posilovny nebo na kolo, to jsem doma už kolem čtvrté a pak se musím učit. A o víkendech nebo o prázdninách máme tréninky ráno i odpoledne.

To musí být hodně náročné. Baví tě to ještě?

Baví. Když je mým cílem olympiáda, tak je to potřeba.

Předpokládám, že myslíš Paříž 2024, nebo se pletu?

Jasně Paříž je hlavním cílem, ale když se mohla nyní v Japonsku kvalifikovat do Tokia Kypřanka, která skončila v Athénách jen o šest míst přede mnou a je jen o rok starší, tak proč bych to nezkusila? Na jaře se na světovém poháru v Janově bude závodit ještě o dvě místa, takže určitá šance tu je, ale bude to těžké. Nikdy jsem světový pohár nejela a vůbec nevím, co mě tam čeká. Bude to určitě velký zážitek závodit s takovými hvězdami jako jsou Italky Silvia Zennaro a Floridia Joyce nebo Holanďanka Marit Bouwmeester.

Budeš se na světový pohár nějak speciálně připravovat?

To ne. Protože jsem ještě malá, tak tam prostě pojedeme jen tak. V Janově už jsem nějaké závody jela, takže to tam znám. A když to vyjde, tak to bude dobře, a když ne, tak to vůbec nevadí, bude cenná zkušenost. Zaměřujeme se skutečně až na Paříž. U nás ve skupině je Floridia Joyce, které je 24 let a byla teď nejlepší Italkou v Tokiu. Ale italská olympijská kvalifikace ještě není rozhodnutá, takže se náš trenér nyní zaměří především na ni.

Děkuju za rozhovor a držím palce, aby ti to vyšlo.

Taky děkuju a chtěla bych poděkovat ještě Tomáši Musilovi a Karlu Bauerovi za pomoc se všemi formalitami a za přijetí do YC CERE a taky Davidu Křížkovi, kterému moje babička napsala, že bych chtěla závodit za Česko, a on nám poradil, co a jak máme udělat.

Text Eva Skořepová

Foto EurILCA a archiv Alessie