Už to takhle dál nejde. Hoďme všechny obavy a strachy za hlavu. Je to vlastně reálně to jediné, co nás v našem životě omezuje. Přijměme smrt jako fakt. Nebojme se jí. Neberme ji jako něco špatného, zlého. Je to skutečnost, realita, která každého z nás jednou čeká. Je otázkou volby, jak ji vnímáme.

Každý z nás si to může vybrat. Umře nám kamarád, rodič, prarodič, bratr, dítě. A my si můžeme vybrat,   jak na to budeme reagovat. Můžeme být naštvaní na celý svět, sami na sebe, na všechny ostatní okolo nás. Můžeme někoho obviňovat, sami sebe nebo opět všechny ostatní. A nebo si můžeme vybrat. Mělo to tak být, přijměme to a vzpomínejme v dobrém na toho, kdo odešel. Jednoduše nastal jeho čas a nikdo z nás to neovlivníme. Obviňování, že jsme někoho nakazili  nebo, že mohl žít, kdyby tady nebyl Covid a někdo nezodpovědný to na něho nepřenesl. Myslím si, že to jsou jenom takové výmluvy, výkřiky do tmy, které nejsme sami schopni rozklíčovat. Je to takové plivání negativních emocí, zla a všeho možného okolo nás. Je toho už tolik, že to je neúnosné. Pojďme to celé otočit. Zkusme si udělat jeden den. Nebo možná jeden den hned ze začátku nezvládneme. Zkusme se přenastavit. Zkusme si říct – udělám si minutu pozitivní energie, minutu dobra. Snažme se myslet jenom na to hezké, pozitivní, na to krásné, na něco povznášejícího, co nás nějakým způsobem nabíjí a co máme rádi. A každým dnem to můžeme nabalovat. Z minuty udělat dvě, potom deset, pak třeba hodinu. Trošku to zlehčím, hodinu “sluníčkaření” denně. Takového toho pozitivního sluníčkaření, takového, která nám opravdu něco dává a ne toho, co nám spíš něco bere. A pak si z toho vytvoříme určitý návyk, zvyk a budeme najednou pozitivní celý den. Všechno je to opravdu jenom na vás. Všechno je to pouze v naší hlavě a je to pouze otázkou volby. Už Aristoteles tvrdil, že o našem osudu, snech a hodnotách rozhoduje volba a nikoli náhoda. A okolo naší osobní volby se točí vše ostatní. My sami i všechno okolo nás, protože pouze my sami jsme středobodem našeho vlastního vesmíru. Každý z nás. Je jenom na nás, jak ten vesmír bude vypadat, protože každý náš postoj, každá naše myšlenka a každé naše rozhodnutí vytváří svět a jeho tvar, jeho vůni, barvu a všechny jeho aspekty. Tak to je. Pojďme to zkusit. Vždyť už jsme tak dlouho zavřeni doma, tak dlouho jsme negativní a ubrečení, že minimálně za pokus to stojí.

Autor: Mart Eslem, vlastním jménem Martin Šlambor, se narodil 24. ledna 1974 v Ústí nad Labem. Povoláním podnikatel, duší cestovatel. V první polovině osmdesátých let dvacátého století vyrůstal v Severní Itálii ve městě Udine. Nyní žije v Ústí nad Labem se svou přítelkyní Lenkou. Společně vychovávají tři dcery Dominiku, Madalenu a Medeu Miu.

Nejoblíbenějším kontinentem je Jižní Amerika a doposud navštívil 95 zemí světa. Hovoří italsky, anglicky, španělsky, rusky a se zájmem proniká do tajů arabštiny.

Znalost lokálního jazyka otevírá cestovateli zcela novou dimenzi ve vztahu k místním lidem. Znalostí jazyka jim návštěvník prokazuju určitou míru úcty a upozorňuje na hlubší zájem o jejich život a kulturu. Jazykové škole, Richard Musil spol. s.r.o., Soukromý vzdělávací institut, vděčím za možnosti komunikace v anglickém a v posledních letech i španělském jazyce, který se mi velmi hodí v mé milované Latinské Americe.

V roce 2001 vydal knihu „Již zbývá jen Antarktida“. Druhá kniha, z roku 2009, „Dobrodružství jachty Bona Terra“, už pojednává o autorově druhé cestě na bílý kontinent.

Na základě jeho myšlenky vnikl v roce 2006 Klub 7K sdružují muže a ženy, kteří se narodily v České republice a navštívili všech sedm kontinentů planety Země.

Životní krédo a heslo: „Až se jednou, na úplném konci života, bude promítat film, nechť je na co se dívat!“

www.marteslem.cz

FB,   Instagram,   souncloud,

youtube,

 vimeo