O tom, že otužování významně posiluje náš imunitní systém, nemůže být pochyb. Dokazují to i lékařské studie a otužilci do svých řad každým rokem vítají stále více nadšenců, kteří se rozhodli udělat něco pro své zdraví.

Marie Pániková, se otužuje pravidelně, již třetím rokem. K otužování jí přivedla její kolegyně z práce.

Jak jste s plaváním začala?

Tuším, že to bylo začátkem října 2017, kdy mi kolegyně z práce nabídla možnost koupání v přírodě. Vyprávěla mi, jaké z toho měla pocity a zážitky a já ji za to obdivovala. Tenkrát to byl krásný slunečný den, voda ledová, měla asi 10 stupňů a já se šla bez přípravy otužovat. Sestupovaly jsme za sebou po schůdkách do vody jednoho přírodního koupaliště, a já v tu chvíli myslela na ordinační hodiny ORL s téměř jistým pocitem, že totálně nastydnu.

Co bylo u Vás klíčové pro rozhodnutí?

Tenkrát mi hodně pomohla právě ona kolegyně. Hodně mě uklidňovala a morálně podpořila. Ze začátku jsem si to vůbec neuměla představit, ale jak mě ujišťovala a povídala si o tom se mnou, byla to moc příjemná představa, která se mi najednou začala líbit a připadala mi reálná. Měla jsem i podporu mých dvou nejlepších kamarádek. Jednou z nich byla zakladatelka Nutrií. (pozn. redakce – Nutrie je název spolku otužilců v Mikulášovicích. S otužováním začala jako první, takže jsem už pak nepochybovala. Najednou jsem byla po ramena ve vodě a tajil se mi dech, slyším radu usmívajících se kamarádek – „Jen dýchej, dýchej.“ a pak odplavaly. Udělala jsem pár temp a po ledovém šoku přišlo překvapení. Voda se mi už nezdála tak studená. Vylezla jsem z vody, nebyla mi zima a najednou jsem bez přemýšlení hlasitě vyjádřila pocit štěstí obrovským křikem. „Jsem tak šťastná!“ Samotnou mě to překvapilo. Pro jistotu jsem doma vypila teplý čaj a vlezla si pod peřinu.

Pokračovala jste hned?

Ano, hned druhý den mě koupaní lákalo ještě víc a každý další den jsem se těšila na krátký ponor. Vždy jsem cítila neuvěřitelný pocit štěstí.  V žilách jsem ještě 20 minut po ponoru cítila proudit studenou krev. Zima mi ale nebyla. Je to takový krásný a strašně zvláštní pocit.

Co se u Vás změnilo při otužování?

Než jsem začala s otužováním, byla mi stále zima. Dokonce i v létě jsem nosila ponožky. Bývala jsem často nachlazená. Po dlouhém sezení jsem začínala vnímat bolest kyčle, kterou už teď nemám. Dříve mi stačilo se jen krátce proběhnout na studeném povrchu a hned se ozvaly potíže s močovými cestami. Ty mě trápily 5 let, každé 3 až 4 měsíce. Pravidelně jsem na ně brala antibiotika.

Takže změna výrazná?

Nyní se cítím skvěle! Dá se říct, že na koupání v ledové vodě jsem v podstatě závislá. Když se nedostanu k vodě, paradoxně teď chodím na boso alespoň po ledové trávě. Doma se studenou vodou nesprchuji, z toho je mi zima, ale koupel v přírodě je něco jiného. Naučila jsem se poslouchat své tělo, každý den není stejný. Tělo si samo řekne kdy vylézt z vody. Stejně tak chození na boso. Ruce a nohy jsou čidla, proto nenosím neoprenové ponožky ani rukavice, i když v začátcích otužování mi pomohly. Před plaváním, když je čas, se projdu, a po plavání běhám. Nejraději lesem a tím je den krásnější a já mám skvělý pocit, že jsem pro sebe udělala něco, co mi stojí za to.

Co byste doporučila lidem, kteří si právě teď čtou článek a přemýšlí nad otužováním a koupání v přírodě? Kdy je vhodné začít s otužováním?

Já jim otužování jednoznačně doporučuji. Ať začnou kdykoliv se na to budou cítit. Kdo je zmrzlík, jako jsem byla já, ať zkusí nejprve vyběhnout třeba jen na minutku do deště nebo na boso po studené trávě. A pak ať si dá teplý čaj a nic se nestane. Příště znovu a časem ať si něco i přidají. U každého jedince je to samozřejmě individuální. Za sebe mohu jen doporučit

Bude se Vám to líbit, věřte si!

Otužování zdar!

Marie Páníková