Skvělé odpoledne zažil každý, kdo se v sobotu 19. října odpoledne vydal na Vyšehrad do parku před Staré purkrabství, aby podpořil slavnostní otevření nové knihy z nakladatelství KNIHA.JE. I podzimní slunné odpoledne vyšlo vstříc úžasnému titulu, nesoucímu hrdý název Jmenuji se orel. Prvotina spisovatelky Romi Grey nás zavede na jihočeský dvorek, který se stal dějištěm věcí neuvěřitelných.

To, že slepice Orel skutečně žila na místě dokládaly fotografie vyvěšené v provizorní expozici.  K samotnému příběhu toho autorka moc neprozradila, vyzvala však přítomné k vlastním činům: „Kdo z vás je schopný někomu nebo něčemu pomoct, tak to udělejte, teď je ten čas,“ konání dobrých skutků není totiž nikdy ničím omezené…

Knihu ilustroval Ondřej Smeykal, který důmyslně pracoval jen s pouhým náznakem. Úsporné psaní, kterým se Romi vyjadřuje, nechává prostor pro představu. Já tohle mám rád. Když si věci umíme představit, tak tím vše startujeme přes vizi a imaginaci.“ Je skvělé že díky tomu, příběh může žít vlastním životem.

Mezi kmotry nechyběl Petr Dobrý stojící za iniciativou Slepice v nouzi a zavzpomínal na úplné začátky: „My, když jsme začínali, tak všichni říkali, že jsme se zbláznili. Proč se věnujeme takovým nezajímavým a schovaným ptákům v klecích a nevěnujeme se něčemu podstatnějšímu.“ Dnes je velmi rád, že se vše mění a zvířata v klecích čeká lepší život.

Dalším kmotrem v řadě byl režisér Steve Lichtag, který prozradil, že titul nevychází jen v českém jazyce, ale má již i anglickou verzi. Už teď je tedy jasné, že Orlík se stane slepicí mezinárodní, protože kniha bude putovat po celém světě.

Tento krásný láskyplný příběh přišla podpořit také Romana Jákl Vítová. „Pro mě má tato kniha více rovin. Připomněla mi i to, že jsem jako dítě byla právě takovým zvídavým bezstarostným Orlíkem, a že se vlastně všichni během života uzavíráme do své vlastní klece strachů, ega a bolestivých zkušeností. Zároveň dává naději, že když se nebudeme bát otevřít svoje srdce a duši, pak můžeme vidět spoustu zázraků, které nám život nabízí,“ pronesla s porozuměním Romana Jákl Vítová, kterou titul opravdu oslovil.

Pozvání přijala také Romana Šonková, která zastupuje společnost Compassion in World Farming a vede kampaň s názvem Konec doby klecové. Jak již sám název napovídá, soucit se všemi uvězněnými tvory je pro ni i organizaci na prvním místě a rozhodně byla velmi potěšená, že i ona může být kmotrem krásné knihy.

Velkou zásluhu na tom, že tento laskavý příběh půjde světem, má vlastně na svědomí herec Jaroslav Dušek. „No, je to tak. Znám se s autorkou a ten příběh se mi líbil. Je také o tom, že v žádné kleci se nedá žít. Co popřát jiného knize? Než aby roztáhla křídla jako orel a bez námahy stoupala nesena příznivými proudy, “ nechal se slyšet Jaroslav Dušek,

Karel Svoboda z nakladatelství KNIHA.JE potvrdil, že s myšlenkou vydat tento laskavý příběh přišel opravdu Jaroslav Dušek. Do světa ji vypustil se slovy: „Přeji si, aby kniha měla poslání, aby vyjádřila to, co měla, abychom si uvědomili, že na této planetě nejsme sami. Slepice je pro mne metafora vztahů nejen k sobě, ale i k zvířatům,“ pronesl vstřícný nakladatel.

Programem a slavnostním otevřením  skvěle provedla Simona Babčáková, která by měla jedno přání, chtěla by, aby lidé po přečtení této knihy měli chuť jít ven, aby zažili nějaké dobrodružství.

Slepice, Jmenuji se Orel, ať máš šťastný let!

Ukázka:

Asi vás bude zajímat, jak jsem k tomu jménu přišla.

Vždy jsem byla jiná. Všimly si toho nejdříve mé sestry. Být v jejich blízkosti bylo někdy nebezpečné. Jednoho dne, kdy nás do výběhu přišla pustit naše nová paní, co se teď o nás starala, už jsem to věčné pronásledování svých sester nemohla snést. A tak jsem udělala něco podivného. Jak se později ukázalo, bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. V rychlosti jsem se rozběhla, roztáhla křídla a skočila té paní do náruče.

No, popravdě, asi dost jsem ji vyděsila, protože lidé se bojí vztekliny a všelijakých věcí, které nemají pod kontrolou.