Rubriky

Velikonoce a jejich zvyky

Velikonoce neboli svátky jara asi známe a slavíme všichni. Jedná se totiž o pohyblivý svátek, takže se jeho datum rok co rok mění. Tradice však zůstávají stejné. Proč vlastně pečeme beránka nebo barvíme vajíčka. 

Beránek na Boží hod
Pravé Velikonoce si většina z nás nedokáže představit bez tradičních pochoutek, jako je beránek či mazanec. Podle klasického kalendáře by vůně čerstvě upečených dobrot měla v kuchyni zavanout na Boží hod.  Víte, proč vlastně pečeme sladké pečivo zrovna v tomhle tvaru? Malé ovečky mají v tradici symboliku hned na několika úrovních. Jsou ztělesněním bezbrannosti, pro svou jemnou vlnu čistoty a upřímnosti a jako mládě také oddanosti a poslušnosti. V křesťanské tradici znázorňuje beránek samotného Ježíše. Vedle toho je beránek také symbolem všech mláďat, představuje počátek nového života, jara, koloběhu života a zázrak stvoření.

Vrbová pomlázka a červené kraslice
Stejně jako u beránka, i ke kraslicím se pojí hned několik výkladů, proč jsou zrovna ony symbolem Velikonoc. Již odpradávna vejce představují symbol plodnosti, života a vzkříšení. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará až 2 300 let! Tradice se táhne až do starověkého Egypta, kde lidé vajíčky slavili období rovnodennosti. V českých zemích kraslice obvykle malují děvčata a darují je chlapcům za vyšlehání vrbovou pomlázkou.

Každý rok jiné datum
Velikonoční svátky letos oslavíme 12 a 13. dubna. Den, kdy vyrážíme s pomlázkou a pleteným košíkem do okolí se rok co rok mění. Jedná se totiž o takzvaný pohyblivý svátek. Datum se však mění s pevnou pravidelností a dá se předem vypočítat. Stačí vědět, že termín podle klasického kalendáře připadá na první neděli po prvním jarním úplňku. Pokud je úplněk v neděli, Velikonoce se posouvají až na následující neděli.

Velikonoce na přírodní způsob
Pravé velikonoční barvy najdete všude okolo sebe. Na hnědou poslouží cibulové slupky, žlutou vykouzlí kurkuma, červenou červené zelí, růžovou červená řepa, fialovou borůvky, zelenou špenát a oranžovou čaj nebo káva.

Jak správně nazývat dny Svatého týdne?
Před velikonoční Svatý týden začíná Květnou nedělí. Následuje Modré (v některých částech ČR se říká i žluté) pondělí, Šedivé úterý.

Popelečná středa

Jidáš ten den na Ježíše žaloval. Vymetávali se saze z komína. V tento den se nemá podle lidové pověry nikdo škaredit, protože by mu to mohlo vydržet každou středu v roce.

Zelený čtvrtek

Tento den byl dnem odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se omyli rosou, která bránila onemocnění. Uklízelo se a smetí. Aby stavení opustil hmyz a myši, zvonilo se paličkou o hmoždíř.
Na Zelený čtvrtek utichaly zvony – „odlétaly do Říma“. Znovu se rozeznívaly na Bílou sobotu. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky – „klapání“.
V odpoledních hodinách se scházeli chlapci a dívky a říkali říkanky o  Jidášovi.

Velký pátek

V křesťanském kalendáři je Velký pátek pátkem před Velikonocemi, součást Svatého týdne a velikonočního tridua. Tento den je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista na kříži.

Toto byl den hlubokého smutku a dodržoval se přísný půst – na památku ukřižovaného Ježíše Krista. Také výzdoba kostelů byla tento den chudá a písně se zpívaly bez doprovodu varhan.

Někde i na Velký pátek nahrazovaly řehtačky hlas zvonů a oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, děti s řehtačkami honily Jidáše. Nemělo se pracovat na polích (hýbat se zemí), nemělo se prát prádlo.

Přesto symbolem Velkého pátku byla voda – tou se lidé omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala zvířata. Také se tento den děly zázraky – zem se otevírala, aby ukázala své poklady.

Bílá sobota

Před východem slunce se muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb.

Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka.

Boží hod velikonoční

Ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za „velkou“ – a odtud název Velikonoce. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla – vejce, mazanec, beránek, víno a chleba. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalších. Na Boží hod se setkávaly jen nejbližší rodiny, bez přátel a známých.

Hospodyňky neměly v tento den uklízet – zametat, prát, mýt nádobí, vyklízet chlévy a tak dále.

Protože bylo zvykem se v tento den bavit, pořádaly se různé taneční zábavy, zpívalo se, hodovalo a to už od východu slunce.V souvislosti s posvěcenými mazanci se říkalo, že “dáte-li kus mazance, dostanete mládence”. Děvčata proto věnovala kus mazance chlapcům, kteří se jim líbili. Každý mazanec by na sobě měl mít správně křížek. Mazance svým tvarem připomínají chléb jakožto dar boží a tak je zvykem “lámání chleba”, jež představuje Kristovo tělo.Také se říká, že kdo na Boží hod sní kus velikonočního beránka, vždy najde cestu domů, pokud se někdy ztratí v lesích.

Velikonoční pondělí

Tomuto dni se také říkalo Červené pondělí. Brzy ráno chlapci vychází koledovat s pomlázkami. Šlehali děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat malovaná vajíčka a cukroví. Proutí, ze kterého se pomlázky pletly, byla přisuzována životodárná síla. Kdo dostal pomlázkou, ten omládl.

Tagy

Mohlo by se vám také líbit...

0 Komentáře “Velikonoce a jejich zvyky”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *